The Lost Patrol

Byl jsem zvyklý, že hry z roku 1990 mě buď chytly za pět minut, nebo šly do koše. The Lost Patrol patřil do té druhé skupiny — a pak se vrátil jako noční můra, na kterou se nezapomíná.

Shadow Development vydali taktickou survival simulaci zasazenou do vietnamské džungle. Premisa je jednoduchá až brutální: helikoptéra padla, zbylo sedm vojáků, žádná záloha nepřijde a do přátelských linií je přes padesát mil nepřátelského území. Každý den je odečítání — jídlo, munice, životy. Hra nepředstírá, že to půjde snadno.

Hraje se ve dvou vrstvách. Na taktické mapě pohybuješ hlídku terénem, volíš tempo a trasu — otevřená rýžová pole nebo hustý podrost, každá volba nese jiné riziko. Když dojde na kontakt, přepneš do přímého pohledu a hraješ přestřelku v reálném čase. Právě tyhle akční vstupy dnes vypadají nejhůř — animace jsou tuhé, orientace v terénu matoucí a rozlišit kus džungle od nepřítele chce soustředění, které by ocenil i mnich. Jenže to snad bylo záměrem. Únava, zmatek, špatné rozhodnutí ve zlomku vteřiny — hra to simuluje způsobem, který tenkrát neměl moc konkurence.

The Lost Patrol nebyla hit. Amigaverze dostávala lepší recenze než DOSová, graficky i zvukově. Na PC to byl temnější, sušší zážitek — což mu paradoxně sedělo. Kde jiné hry té doby dávaly hráči pocit kontroly, tuhle vám ji systematicky brala. Vojáci umírali na vyčerpání, nemoc, špatný odhad. Sedm mužů na začátku, jeden nebo nikdo na konci. Permadeath před tím, než pro to existovalo slovo. Co zestárlo špatně? Rozhraní je místy záhadné a manuál byl tehdy nutností, ne volitelným čtením.

Dnes si The Lost Patrol zahraje ten, kdo chce cítit, jak vypadal survival před tím, než se stal módním žánrem s ikonkami a tutoriály. Není to komfortní hra. Je to čtyřicet let stará připomínka, že džungle vás nespolkne najednou — jen vás postupně ubývá.