The Humans

Rok 1992, já mám doma čerstvě nainstalovaný DOS a kamarád přinese diskety s hrou, kde ovládáš tlustou hrstku pravěkých chlapíků. Říkám si: to je přece Lemmings, akorát ošklivější. Pak strávím tři hodiny tím, že se snažím dostat jednoho mamuta přes propast.

The Humans od Imagitec Design je puzzle hra z roku 1992, která staví na konceptu popularizovaném Lemmings — máš skupinu primitivních postaviček, musíš je dostat z bodu A do bodu B a po cestě přežít. Zasazení je prehistorické: jeskynní lidé, mamuti, dinosauři, oheň. Žádná složitá zápletka, jen série obrazovek s překážkami a hádankami.

Klíčový rozdíl oproti Lemmings je v přímém ovládání. Nevydáváš příkazy shora, ale přepínáš mezi konkrétními postavami a řídíš je přímo. To zní jako zpříjemnění, ale v praxi to přidá vrstvu neobratnnosti, na kterou si musíš zvyknout. Postavičky spolupracují — jeden drží pochodeň, druhý na něj vyleze, třetí přeskočí propast. Řetězení těchto akcí je srdce hry. Když to klapne, je to elegantní. Než to ale klapne, strávíš slušný čas zíráním na to, jak tvůj homo habilis v tichosti spadne do jámy.

The Humans není pro každého, a to není jen klišé výmluva. Většina hráčů ji tehdy odklidila po pár úrovních s pocitem, že Lemmings to dělá líp a přehledněji. A nebyli daleko od pravdy. Grafika je funkční, ne oslnivá, hudba si ji nepamatuju — a to něco říká o její zapamatovatelnosti. Přesto má hra svůj svéráz: těžiště leží v prostorové logice a koordinaci postav, ne v rychlosti ani reflexech. Kdo ji pochopí, najde solidní sadu rébusu s poctivou křivkou obtížnosti.

Dnes je to záležitost pro pamětníky a sběratele DOSového katalogu. Pokud tě baví logické hry s prehistorickým humorem a nevadí ti ovládání, které chvíli trvá zkrotit, The Humans obstojí i po třiceti letech — přinejmenším na jedno odpoledne. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedeš bez instalace a bez ztráty kytičky. Jen si napřed vzpomeň, jak se chodilo bez automatického ukládání.