Rok 1992, repráky chrlí elektronické dunění a na obrazovce se pomalu pohybují obrněné kolosy. Dreadnoughts od Turcan Research Systems mě tehdy dostaly přesně tím, čím mě dostávají dodnes — pocitem, že velíte něčemu, co dokáže potápět celé flotily, pokud víte, co děláte.

Hra vás posadí za velení válečné lodi z éry počátku dvacátého století, kdy bitevní křižníky ještě nebyly překonány letadlovými loděmi a námořní taktika se točila kolem správné pozice, dostřelu děl a načasování salvů. Žánrově jde o námořní simulátor s taktickými prvky — nejde o arkádu, kde mačkáte oheň a sledujete exploze. Jde o uvažování.
Ovládání odpovídá době a žánru — tedy klávesnice, trocha trpělivosti a ochota přečíst manuál. Turcan vždycky dělal hry pro lidi, kteří se nestydí strávit chvíli u dokumentace. Samotná hratelnost stojí na pohybu lodí, správě palby a reakci na soupeřovy manévry. Tempo je pomalejší, než na co jsou zvyklí hráči vychovaní na pozdějších akčnějších titulech — ale právě to je součást zážitku. Bitevní loď se netočí jako závodní auto. Když uděláte špatné rozhodnutí, zaplatíte za něj minuty nato.

Co Dreadnoughts přinesly, bylo poměrně vzácné — seriózní zájem o toto konkrétní historické období námořních bitev. Rok 1992 byl plný vesmírných střílení a fantasy RPG. Tady dostanete ocelové trupy, dým z komínů a taktiku, která vychází z reálných principů námořní války. Grafika pochopitelně nese stopy svého věku, zvuky jsou skromné, ale atmosféra sedí. Zestárlo hlavně uživatelské rozhraní — některé informace se v dnešní době hledají zbytečně složitě a bez manuálu se člověk v menu snadno ztratí.

Dnes si Dreadnoughts zahraje především ten, komu nevadí historický kontext, pomalejší tempo a trocha archeologické práce s ovládáním. V prohlížeči přes DOSBox emulaci funguje slušně — nemusíte nic instalovat, stačí trocha klidu a zájem o to, jak to tehdy chodilo na moři. Pokud jste někdy přemýšleli, jak se velelo bitevní lodi v éře před radarem a počítačovým zaměřováním, tohle je jedna z mála her, která na tu otázku odpovídá vážně.