Dig Dug

Pamatuju si přesně ten pocit, když jsem poprvé viděl Dig Duga na školním počítači — někdo ho sehnal na disketě, nevím odkud, a půl přestávky jsme koukali, jak ten malý figurkáč pumpu zdecimuje příšerku tak, že z ní zbyde... vlastně nic. To mě tehdy dostalo víc než samotné hraní.

Dig Dug vyšel v arkádovém světě roku 1982, na PC přišel záhy poté. Namco v něm vsadilo na jednoduchý, ale nápaditý koncept: hráč ovládá postavičku v kombinéze a kopá si tunely půdou, zatímco se vyhýbá nepřátelům — Poookám a Fygarům. Cílem je vyčistit každou obrazovku od všech monster buď přímou likvidací, nebo tím, že na ně shodíte balvan. Žádný příběh, žádné dějové zvraty. Čistá arkádová matematika.

Mechanika stojí na dvou pilířích. První je kopání — hráč sám vytváří tunely a tím definuje bojiště, což tehdy bylo překvapivě svěží. Druhý je pumpa: přiblížíte se k nepříteli, začnete ho nafukovat a musíte ho napumpovat dost rychle, aby explodoval, jinak se smrskne a pokračuje vesele dál. Balvany navíc padají, pokud podkopete jejich oporu, a dobře mířená skála dokáže zlikvidovat celou skupinu najednou a pořádně vyšroubovat skóre. Ovládání je přímočaré, problém nastane ve chvíli, kdy vás nepřátelé začnou pronásledovat vaším vlastním tunelem — ta panika je autentická dodnes.

Co hře zůstalo? Ten rytmus. Dig Dug má tempo, které nelze ošidit — čím víc monster odstraníte, tím rychlejší jsou ti zbývající, takže poslední příšerka na obrazovce se mění v paranoidní honičku. Trochu jako v Pac-Manovi, ale s prostorovou složkou navíc. Co zestárlo méně slavně? Opakování. Po deseti obrazovkách víte vše a hra vám nenabídne skoro nic nového. To v roce 1983 nikomu nevadilo — arkáda žila ze čtvrtáků, ne z hloubky obsahu. Na domácím PC to ale šlo cítit rychleji.

Dnes si Dig Duga zahrají hlavně ti, kteří chtějí zkusit, z čeho vyrostly celé žánry strategického pohybu a territory control — a taky ti, co prostě chtějí na chvíli vypnout hlavu a bušit do skóre. Hra sedí na jedno odpoledne, nepotřebuje manuál a v prohlížeči běží bez řečí. Není to moje nejoblíbenější věc z té doby, ale poctivě odvedenou práci Namcu upřít nemůžu.