The Clue!

Rok 1994, venku prší, ve skříni bručí 486 a já přemýšlím, jak vykrást banku, aniž bych vstával od stolu. Der Clou! — vydaný u nás pod názvem The Clue! — mi to umožnil s elegancí, která tehdy neměla v herním světě moc konkurence.

Hra od vídeňského studia neo Software vás přenese do Anglie padesátých let. Hrajete za začínajícího zloděje, který se postupně propracovává od drobných vloupání k větším, odvážnějším akcím. Atmosféra je hutná — černobílá estetika, jazz v pozadí, auta s hranatými blatníky. Žánrově jde o mix adventury a strategie, přičemž to druhé tu hraje prim.

Jádro hry tvoří plánování. Před každou loupeží si pečlivě nastudujete půdorys budovy, vyberete trasu, načasujete pohyb hlídačů a rozhodnete, koho si vezmete s sebou. Specialisté — řidič, bezpečnostní expert, silák — mají různé schopnosti a různé ceny. Pak spustíte akci a sledujete, jak se váš plán buď elegantně naplní, nebo se rozpadne, protože jste zapomněli na noční hlídku v přízemí. Hra vás netlačí do přímé konfrontace; jde o preciznost a přípravu, ne o reflexy.

Co The Clue! odlišovalo od davu, byl právě ten pocit autorství. Když loupež vyšla, bylo to vaše dílo. Když nevyšla, bylo to taky vaše dílo — jen jinak. Systém plánování byl na svou dobu nezvykle propracovaný a hra si libovala v detailech, které jiné tituly ignorovaly. Zároveň je fér říct, že ovládání bylo tehdy trochu kostrbatější, než by člověk čekal, a rozhraní dnes může chvíli trvat, než se do něj dostanete. Grafika ale drží překvapivě dobře — stylizovaná, záměrně retro.

Dnes The Clue! sedne každému, kdo má rád pomalé, uvažující hry — klidně mu říkejte puzzle-strategie s příběhem. Pokud vás baví Ocean's Eleven víc než Call of Duty, tohle je váš žánr. V prohlížeči ji rozjedete bez větších problémů a hodina strávená plánováním dokonalého přepadení klenotnictví stojí za to. Alespoň u stolu nikdo nevolá policii.