Centurion - Defender of Rome

Byl rok 1991 a já seděl u počítače kamaráda, jehož táta měl 486. Na obrazovce se tyčily římské legie, repráček chrčel něco, co mělo být fanfárami, a my dva jsme si najednou připadali jako konzulové rozhodující o osudu říše. Centurion: Defender of Rome byl v té době průvan čerstvého vzduchu — strategie, která nesklouzla jen k suchým číslům, ale nechala vás válku i trochu pocítit.

Vydaný v roce 1990 od studia Bits of Magic a publikovaný EA, Centurion vás zasazuje do role římského velitele s jedním jasným úkolem: podmanit si Středomoří a okolní barbarské říše. Začínáte kdesi v Itálii a postupně expandujete — diplomaticky, vojensky, nebo kombinací obojího. Herní mapa světa slouží jako strategická vrstva, kde spravujete provincie, vybíráte daně a rozhodujete, kam táhnout legii.

Samotné bitvy probíhají v oddělené taktické fázi, která na tehdejší dobu působila skoro cinematicky. Pohybujete formacemi — pěšáci, jezdci, válečné vozy — a terén i rozestavení mají skutečný vliv. Není to žádná hluboká válečná simulace, ale ani hra na jedno tlačítko. Přidat k tomu gladiátorské souboje, kde musíte sami ovládat postavu při arénových zápasech, a dostanete mix, který v roce 1990 neměl moc přímých konkurentů. Diplomacie je oproti bitvám skromnější — v podstatě volíte z několika možností — ale funguje jako příjemné koření mezi taženími.

Co Centurion odlišovalo od tehdejší šedivé stratégové masy, byl právě ten pocit akce uvnitř strategie. Nebyl to Civilization ani Warlords — byl to hybrid, který vsadil na přístupnost. Dnes je vidět, že taktická AI příliš nepřekvapí a diplomatická část je opravdu tenká. Grafika odpovídá roku vydání, tedy pixely, které blikají s jistou nostalgickou důstojností. Hudba ze Sound Blasteru stárla různě, ale fanfáry při vítězné bitvě si pamatuji dodnes. To něco znamená.

Dnes Centurion sedne hlavně těm, kteří chtějí ochutnat, jak vypadaly strategie předtím, než je komplexita pohltila. Není pro hráče, kteří hledají hloubku ve stylu Rome: Total War — to je jiná galaxie. Ale jako dobová záležitost, která dokázala zkombinovat mapu, taktiku a arénový minigame do jednoho fungujícího celku, si zaslouží respekt. Pustit si ho dnes v prohlížeči přes DOSBox zabere deset minut nastavení a vrátí vás do doby, kdy strategie ještě netrvaly tři sta hodin. Někdy je to úleva.