Carnage

Rok 1993. Sound Blaster chrlí šum motoru, monitor bliká a já mačkám šipky s pocitem, že řídím něco mezi autem a raketou. Carnage od Warped Minds není hra, která by si zakládala na hloubce — je to přímočará akční závodní věc, která vám dá auto, trasu a nechá vás jet.

Žánrově jde o akční závodění pohledem shora nebo z boční perspektivy, zasazené do prostředí, kde nejde jen o to dojet první, ale přežít. Název Carnage — krveprolití — napovídá, že tvůrci měli v plánu víc než klidný nedělní výlet. Exploze, překážky a soupeři, kteří vás neradi pouštějí dál, patří k základní výbavě.

Ovládání je jednoduché až spartánské, což v roce 1993 nebyla výjimka. Auto reaguje svižně, možná až příliš — chvilku trvá, než pochopíte, kde končí „rychlý reflex" a začíná „narazil jsem znovu do zdi". Trasy jsou postavené na opakování a memorování, takže první průjezdy slouží spíš jako průzkum terénu než jako závod. Kdo čekal sofistikovanou fyziku, hledal ve špatné době a u špatného výrobce.

Carnage není hra, která by zapsala dějiny žánru. Nevymyslela nic nového a vedle tehdy silnější konkurence — třeba Stunts z roku 1990 — působila jako titul, který si našel své publikum spíš dostupností než originálitou. Co měla, bylo tempo. Žádné zdlouhavé menu, žádné intro, které nejde přeskočit. Spustíte, jedete. To v devadesátkách mělo svou hodnotu, zvlášť když jste měli odpoledne hodinu a půl a rodiče vás za chvíli volali k večeři.

Dnes Carnage sedne hlavně těm, kdo chtějí na deset minut zavřít oči a otevřít rok 1993. Žádná hluboká herní mechanika vás nečeká, žádný příběh vás nepodrží. Ale pokud vám stačí jednoduché auto, jednoduché trasy a ten specifický pocit, kdy pixely letí kolem a vy si říkáte „ještě jeden pokus" — pak si ji v prohlížeči bez výčitek zajeďte.