Alien Syndrome

Rok 1989, čerstvě naportovaný arkádový hit na PC a já sedím před monitorem s tím typickým oranžovým zábleskem na obrazovce. Alien Syndrome jsem znal z arkádového sálu, kde sežrala spoustu drobných — a najednou ji mám doma, na vlastním stroji.

Jde o top-down akční hru od Segy, původně navrženou pro arkádové automaty v polovině osmdesátek. Ocitáte se na palubě vesmírné lodi zamořené mimozemskými tvory a váš úkol je dvojí: postřílet všechno, co se hýbe, a před uplynutím časového limitu zachránit rukojmí rozeseté po mapě. Každou úroveň zakončuje souboj s bossem. Když nestíháte, loď exploduje a vy s ní. Žádné výjimky, žádné smlouvání.

Hraje se to přímočaře — pohyb v osmi směrech, střelba, sbírání vylepšení zbraní. PC verze z roku 1989 vychází z arkádového základu, i když porty na domácí počítače té doby byly vždy trochu loterie. Ovládání na klávesnici funguje, ale arkádová plynulost originálu tu chybí — pohyb působí o stupeň tužší, než by člověk čekal. Mapy jsou bludiště chodeb, ve kterých se rychle zorientujete, protože vnitřní kompas si brzy přizpůsobíte mapovým terminálům, které vám odkryjí rozvržení úrovně. To byl v té době fajn nápad.

Co Alien Syndrome umělo dobře, byl tlak. Ten odpočítávající časomíra vás neustále pohání dopředu, nedovolí vám stát na místě a metodicky čistit každý roh. Musíte se rozhodnout — jdu pro rukojmího vlevo, nebo radši dolíknou k bossovi? Tahle jednoduchá mechanika dávala hře napětí, které spousta tehdejších akčních her postrádala. Dnes nicméně nelze přehlédnout, že grafika PC verze je funkční spíš než hezká a zvuk byl záležitost hlavně pro majitele slušné zvukové karty.

Dnes Alien Syndrome sedne především těm, kdo chtějí připomenout, jak arkádová filozofie fungovala — krátké sezení, jasný cíl, opakování, než to zvládnete lépe. Žádný příběh, žádné cutscény, žádné odemykání kosmetiky. Jen hra a hráč. V prohlížeči je to ideální přestávková záležitost na dvacet minut, po kterých buď nadšeně hrajete znovu, nebo si s klidem řeknete, že jste si vzpomněli a stačilo to.