Wings of Fury Remake

Wings of Fury jsem poprvé viděl někdy kolem roku 1991 na počítači staršího spolužáka. Letadlo, paluba letadlové lodi, japonské cíle na horizontu a tehdy nepředstavitelně plynulý scrolling. Originál od Broderbundu byl v té době malé zjevení. Když v roce 2003 vyšel remake od Byte the Bullet, byl jsem zvědavý, co z toho zbyde.

Jde o akční scrollovací střílečku zasazenou do druhé světové války v Pacifiku. Sedíte za kniplem palubního stíhače amerického námořnictva a vašim úkolem je projíždět nepřátelskými pozicemi, potápět lodě, stíhat letadla a občas přistát zpátky na lodi pro munici nebo palivo. Žádný složitý příběh, žádná cutscéna. Jen mise za misí.

Remake přinesl vylepšenou grafiku a zvuky oproti originálu, přičemž základ hratelnosti zůstal věrný předloze. Létáte v horizontálním pohledu, manévrujete nad hladinou i nad pevninou, vyhýbáte se protiletadlové palbě a hospodaříte s municí. To poslední je klíčové — prázdný zásobník vás zastaví mnohem spolehlivěji než japonský stíhač. Obtížnost není milosrdná, ale je čitelná. Když zemřete, víte proč.

Co originálu v roce 1987 dělalo výjimku, byl ten pocit fyzické váhy letadla — táhnete ho nahoru, pak se skloníte do střemhlavého útoku a musíte včas zatáhnout, jinak se pozdravíte s oceánem. Remake tohle zachoval. Zestárlo horší: engine běžel pod MS-DOS, takže na moderním hardware bez emulátoru nic nespustíte, a oněch přibližně patnáct let technologického skoku mezi originálem a remakeovskou grafikou dnes nevypadá nijak impozantně — sedí někde mezi „retro šarmem" a „prostě starý".

Dnes si hru zahrají hlavně dvě skupiny lidí. Ti, co originál pamatují a chtějí zjistit, jestli remake něco přidal — přidal trochu, neurazil. A ti, které baví tvrdší akční hry s jednoduchou smyčkou, kde se umírá, opakuje a zlepšuje. Pro první skupinu doporučuji DOSBox, kávový hrnek a trochu shovívavosti k roku 2003. Druhá skupina možná zjistí, že jednoduchá smyčka dokáže pohltit víc než leckterý moderní sandbox.