V for Victory

Červen 1944, Utah Beach. Vzpomínám, jak jsem seděl před monitorem, na kterém se pomalu načítal rastrový obrázek plážového vylodění, a říkal si, že tohle je jiná liga než Dune II. Žádné základny, žádné sbírání surovin — jen mapy, vrchní velení a krvavá aritmetika válečné strategie.

V for Victory od Atomic Games vyšlo v roce 1991 a na DOSové scéně si okamžitě vybudovalo pověst seriózního wargamu pro dospělé. Základní hra přinesla scénář věnovaný vylodění v Normandii — konkrétně sektoru Utah Beach — a v dalších letech přibyly další balíčky pokrývající různá bojiště druhé světové války. Dnes lze stáhnout kompletní balík se všemi čtyřmi scénáři najednou, což je výrazně pohodlnější než původní fragmentovaná distribuce.

Hra je tahová, drží se pevně v tradici deskových wargamů a nijak se za to nestydí. Operujete s pěchotními pluky, tankovými jednotkami a dělostřelectvem na šestiúhelníkové mapě, přičemž terén, zásobování a morálka vojsk hrají stejně důležitou roli jako čistá numerická převaha. Ovládání myší na DOSu fungovalo, ale interface má tu vrásčitou upřímnost starší doby — informace jsou dostupné, jen ne vždy tam, kde je hledáte napoprvé.

Atomic Games věděli, co dělají. Simulace nebojuje s hráčem, ale se skutečnou složitostí operačního velení. Logistika, volba sledu útoků, udržení linií — tahle hra nezjednodušuje, aby vás pohladila. Zestárla předvídatelně: grafika je funkční a nic víc, hudební doprovod MIDIem snese jediné hodnocení „dobová norma". Co nezestárlo špatně, je jádro designu. Mechaniky drží pohromadě a rozhodnutí mají váhu.

Dnes V for Victory sedne konkrétnímu typu hráče: tomu, kdo má rád historii druhé světové války a nechce ji zažívat přes killstreaky a regenerující se zdraví, ale přes pohyb frontové linie a týdenní zásobovací rytmus. V prohlížeči je to pohodlné vyzkoušení žánru, který se na PC v devadesátkách těšil výrazně větší pozornosti než dnes. Kdo si chce udělat obrázek o tom, jak tahová válečná strategie vypadala, než ji vytlačily RTSy — tady je odpověď.