Theatre of Pain

Rok 1997, herní trh zaplavený bojovkami, které se pokoušely urvat kousek z koláče, jenž si upeklo Mortal Kombat. Většina z nich skončila v zapomnění dřív, než se stihla pořádně ohřát na pevném disku. Theatre of Pain od britského studia Mirage Technologies byl jedním z těch titulů, které jsem tehdy zkusil z čisté zvědavosti — a z velké části proto, že jsem tehdy hrál cokoli, co mělo v názvu aspoň náznak brutality.

Jde o klasickou 2D bojovku s digitalizovanými postavami, tedy stejný vizuální přístup, který proslavil původní Mortal Kombat. Gothická atmosféra, temná arény, postavy navlečené do kůže a ocelí — hra se ani nesnaží skrývat, kde čerpala inspiraci. Zasazení je vágně fantasy-hororové, bez hlubšího příběhového pozadí, které by stálo za zmínku.

Mechanicky Theatre of Pain funguje tak, jak byste od žánru z té doby čekali: základní kopy, údery, speciální pohyby prováděné kombinacemi směrů a tlačítek. Ovládání reaguje, ale nijak přesně — mezi záměrem a výsledkem na obrazovce je citelná mezera. Postavy se pohybují trochu těžkopádně, souboje postrádají tu ostrou zpětnou vazbu, která z Mortal Kombat dělala satisfying záležitost i na arcadeovém automatu. Hratelných postav je slušná hrstka, každá s vlastní sadou speciálních útoků, ale jejich rozlišení v praxi splývá rychleji, než byste čekali.

Co hra tehdy prodávala hlavně vizuálem — digitalizovaní herci v reálných kostýmech, krev, efektní finišovací pohyby. Na monitoru připojeném ke kartě Sound Blaster to vypadalo přijatelně. Problém byl, že pod povrchem toho moc nebylo. Mortal Kombat měl kromě krve také solidní engine a čitelnou hierarchii postav. Theatre of Pain tu druhou vrstvu postrádal, a to se projevilo zvlášť u sólové kampaně, která se po pár zápasech začala opakovat způsobem, jenž ani v roce 1997 nezněl jako pochvala.

Dnes Theatre of Pain sedne především těm, kdo chtějí zmapovat slepé uličky žánru — titul, který ukazuje, jak se bojovka může správně trefit do dobové estetiky a přitom minout podstatu. Pro nostalgiky, kteří si ho pamatují z vlastní zkušenosti, je to příjemný výlet. Pro všechny ostatní je to spíš zajímavý artefakt než živá hra. Přesto, pokud máte volnou odpoledne a chuť na kus historické kurióznnosti z dob, kdy každé britské studio věřilo, že dokáže porazit Midway — Theatre of Pain stojí za hodinu pozornosti. Jen tu hodinu neprodlužujte.