Stormlord

Rok 1989, monitor září zelenomodrou paletou CGA a já koukám na rytíře, který vypadá jako výsledek křížení Conana Barbara s lesním skřítkem. Stormlord — název, který jsem tehdy vyslovoval s respektem, protože ta hra mě zabila víckrát než cokoliv jiného toho léta.

Hra pochází původně od britského Hewsonu a na PC ji vydal RazorSoft. Zasazení je klasická high fantasy bez přílišného přemýšlení: zlá čarodějnice uvěznila skřítky, kteří drželi zemi v rovnováze, a vy jako titulní Stormlord musíte procházet úrovněmi, osvobozovat tyto bytosti a čelit jejím poskoků. Příběh je tenký jak cigaretový papír, ale v roce 1989 to nikomu nevadilo. Důležitá byla atmosféra, a tu hra měla.

Stormlord je plošinovka s důrazem na průzkum a přesné skákání. Pohybujete se přes obrazovky plné nepřátel, sbíráte klíče, otvíráte klece a snažíte se přežít. Ovládání na PC není úplně svižné — postava reaguje s mírnou setrvačností, která vám zpočátku připadá jako bug, ale je to záměr. Nebo aspoň si to říkáte, dokud vás počtvrté za sebou shodí z plošinky něco, čemu se nedalo vyhnout. Grafika na DOS verzi je slušná na svou dobu, i když portům z Amiga nebo Atari ST se nemůže rovnat — tam hra vypadala výrazně lépe.

Co Stormlord odlišovalo od generické skákačky, byla vizuální stylizace. Svět působil hutně, temně, s podivnou pohádkovou estetikou, která v té době na PC nebyla samozřejmostí. Hra vás nepustila bez trestu — checkpointy neexistovaly v moderním smyslu a chyby se platily opakováním celých sekcí. Dnes tohle zestárlo přesně tak, jak byste čekali: frustrace z neférovosti je reálná, ale pro hráče, kteří na tomhle designu vyrostli, je to spíš vzpomínka na jiný přístup k obtížnosti než skutečná překážka.

Dnes Stormlord sedne hlavně těm, kdo chtějí osvěžit paměť nebo vidět, jak vypadaly akční plošinovky těsně před tím, než PC platforming dospěl. Není to bezchybný klenot, ale je to poctivá hra své doby s osobitou atmosférou. Zahrát ji v prohlížeči přes DOSBox emulaci zabere odpoledne — a to je přesně tolik, kolik si zaslouží.