Star Control II

Pamatuju si ten moment přesně. Star Control II jsem poprvé spustil kvůli soubojům lodí — stejně jako jedničku. Naložil jsem diskety, proklikal se do arény a čekal, že si zase půl hodiny pohrajú s manévrováním a plazmovými střelami. Jenže tentokrát jsem z toho arénového módu nakonec vylezl. A pak jsem od počítače nevstal do druhé v noci.

Star Control II z roku 1992 od Toys for Bob je na papíře science-fiction adventura s otevřeným vesmírem. V praxi je to něco, co žánr v té době nemělo jméno. Hráč převezme velení nad hvězdnou lodí uvězněnou v Sluneční soustavě, postupně buduje flotilu, navazuje kontakty s cizími rasami a snaží se pochopit, co se vlastně se světem stalo. Příběhová kostra je solidní, ale skutečnou páteří hry jsou dialogy s mimozemšťany — každá rasa má vlastní hlas, humor i tragédii, a jejich charaktery jsou napsané tak dobře, že si na ně pamatuju dodnes lépe než na postavy z mnoha pozdějších „epických" RPG.

Hratelnost stojí na třech pilířích. Průzkum hvězdných soustav a těžba surovin na planetách — rutinní, ale nutná. Diplomatické rozhovory, které jsou ve skutečnosti výborně napsané scény s větvením. A konečně souboje lodí v reálném čase, přímý odkaz na jedničku, kde každé plavidlo má jiné vlastnosti a fyzika letu se chová newtonovsky. Souboje mají hloubku, ale hra vás k nim netlačí tak agresivně, aby zakryly zbytek. Průzkum planet zestárl nejhůř — opakující se povrchy a pomalé přistávací vozítko dnes vyloženě otravují.

Co Star Control II přinesl, bylo tehdy výjimečné. Otevřený vesmír bez handholding, příběh vyprávěný přes osobnosti cizích ras místo cutscén, humor, který nebyl trapný, a pocit, že vesmír existuje i bez vás. Toys for Bob do toho v roce 1992 napěchovali tolik obsahu, že se to jednoduše nevešlo do žádné šuplíky. Hra si kultovní status nezískala náhodou — získala ho tím, že ostatní tehdy dělali střílečky a ona dělala tohle.

Dnes je k dispozici jako The Ur-Quan Masters, fanouškovský open-source port, který běží na moderních systémech bez emulátoru. Pokud vás baví space opera, dobře napsané postavy a trocha staroškolské trpělivosti s průzkumem, jde o povinnou zastávku. Čekejte ale, že první hodinu budete trochu ztraceni — hra vám nic nevysvětluje a manuál tehdy nebyl ozdoba police, ale nutnost. Kdo to překouše, dostane jednu z nejlepších her, jaké MS-DOS éra zrodila.